Zjevení u hřbitova

 Je to asi měsíc, co se mi stala menší událost.

Asi dvakrát či třikrát týdně jezdíváme na hokej do Horního Benešova. V jedné z okolních vesniček je na okraji hřbitov. Jezdíme tam většinou za tmy, takže se stále dívám kolem sebe, aby nám nevběhlo nějaké zvíře do cesty.
Najednou jsem uviděla u brány nějakou postavu. Z dálky jsem si myslela, že je to nějaká stará paní, tak jsem si pomyslela, co ti lidi ještě v tuto dobu dělají na hřbitově...
Ve chvíli, kdy jsme ale projížděli kolem brány jsem si všimla, že u ní stojí štíhlá dívka s tmavými dlouhými vlasy a v bílé dlouhé noční košilce. Do obličeje jsem jí neviděla. Měla lehce skloněnou hlavu a jakoby se vznášela. Nohy jsem neviděla, nebo si aspoň na ně nepamatuji. Byla už tma. Došlo mi, že to není normální být takhle v zimě venku v noční košili!

Popravdě, od té doby, co jsem tu dívku tam spatřila, se už zdráhám každého pohledu k tomuto hřbitovu.

Julie