Známý spisovatel Jaroslav Mostecký byl svědkem Divoké honby!

O svých neobvyklých zážitcích mi píše mnoho čtenářů a diváků, a někdy jsou to opravdu příběhy, nad nimiž zůstává rozum stát. Ale skutečně pozoruhodné je, když se mi ozve kolega spisovatel. Napsal mi Jaroslav Mostecký, známý a populární autor historické fantasy, jehož kultovní trilogie ze světa Vikingů VLČÍ VĚK nedávno vyšla v novém vydání. Možná si řeknete, že spisovatelé mívají bujnou fantasii, ovšem jak Jardu znám, je to muž seriózní, jenž se velmi zajímá nejen o historii a mýty, ale také o kryptozoologii. A ještě pozoruhodnější mi připadá okolnost, že v okolí Litic se dochovalo hodně starých pověstí o divoké honbě (říkají tam onomu jevu „divočáci“ nebo „štvaní“.)

Ahoj. Jak jsi psal, že jste natáčeli televizní Magazín záhad na Potštejně, hned se mi vybavil jeden můj starší zážitek. Jestli víš, tak mezi Potštejnem a Liticemi je stará trampská osada T. O. Kamarád. (Kdysi jsem tam seděl u ohně dokonce i s Jardou Šterclem). A jednou takhle na podzim jsme spali v lese asi kilometr od toho místa, a zažili divokou honbu. Vizuálně ne, ale jinak se vším všudy, muselo to být tak pár desítek metrů od nás. Křik, ržání koní, holčičí jekot, vrčení, možná vlků nebo nevím čeho… Jen se to přehnalo, po pěti minutách se to vrátilo a zase se to přehnalo kolem. Vůbec si nás to nevšímalo, ale bylo to neuvěřitelně skutečný. Nikdo v tu dobu ještě nespal, teprve jsme se chytali zalézt do spacáků, oheň ještě dohoříval, takže určitě žádnej sen… Něco jako divokou honbu jsem zažil už dva roky předtím v Jeseníkách, ale tam šlo jen o neviditelný psy, honili mne tehdy a musel jsem se vyšplhat na střechu jedné lovecké chaty, ale tady, ač si nás nevšímali, to bylo mnohem monumentálnější, včetně jezdců na koních atd….

Jak si to můžeme vysvětlit? Meteorologický jev (místní tornádo, dálkový odraz zvuku na hranici vrstev různě teplého vzduchu) nebo nějaká mystická energie pohybující se podél geologických zlomů? Přesnou odpověď zatím neznáme.

PS: Jaroslav ni na základě mých dotazů poslal ještě několik doplňujících údajů:

Ahoj. No, moc podrobností už k tomu nemám. Už je to dlouho a tak si už přesně nepamatuju, kdy se to přesně stalo. Bylo to určitě záři, jen si nejsem jist rokem buď 1982, nebo 1983. Mohlo být po půlnoci, většinou jsme seděli u kytar tak do půlnoci, do jedné, takže tak nějak. Snad ještě k tomu, že jsem ráno nebyl línej obejít okolí a podívat se po stopách, ale žádný stopy, odpovídající větší skupině různých zvířat jsem neobjevil, i když taky nejsem žádnej Vinetou, že jo. Bylo nás asi deset a zaregistrovali to všichni, dokonce jsme se v průběhu toho jevu o tom bavili, v průběhu té přestávky mezi oběma "průjezdy" honby kolem nás. V té době jsem neměl tušení o něčem, čemu se říká "divoká honba" a navíc jsem byl těžce materialistickej a existenci čehokoli podobného bych kategoricky odmítl, dokud jsem to nezažil. O tom, že spousta svědků zaznamenala cosi nazývané "divoká honba", jsem poprvé zjistil až z knížky Martina Stejskala Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa.