KRAJINOU ČERTOVY BRÁZDY

Další z tradičních cestopisů, připravovaných ve spolupráci s fotografkou a vydavatelkou Marií Holečkovou. Už dlouho mě vzrušovala představa, co se skrývá za podivnou legendou o světci, jenž zapřáhl ďábla do pluhu a vyoral z ním přes dvacet kilometrů dlouhou brázdu krajinou, od řeky Sázavy, kde založil slovanský klášter, až po své rodiště Chotouň. Z legendární rokle, která byla patrně umělým dílem z počátků české historie, snad obchodní cestou, rituální trasou nebo obranným příkopem na způsob anglického "Hadriánova valu", toho do dnešních dnů mnoho nezbylo. Po stu letech systematického zavážení zůstalo jen několik úseků, naznačujících, jak kdysi mohla vypadat. V trochu opomíjené krajině českobrodska a sázavska jsme však objevili desítky dalších překvapivých tajemství. Mystérium berana jako ochranného zvířete jsme vytušili už pod gigantickými žulovými balvany na vrchu Klepci, udivily nás mohutné valy Svatováclavských šancí u Přistoupimi, pochopili jsme význam kmene Zličanů, jeho slávu a moc, která se projevila především na centrálním hradišti Staré Kouřimi, kterému stačilo jen málo, aby se stalo hlavním městem Čech, kdyby ho Pražané nedobyli a demonstrativně "nevymazali z tváře země". Obětní Lechův kámen a posvátné Libušino jezírko s knížecím pohřebištěm tu dosud vydechují pradávnou sílu... Neopomněli jsme samozřejmě Prokopovo rodiště Chotouň, pozapomenuté místo, které bývalo dějištěm slavných poutí. Tady se skrývá kaple projektovaná barokním géniem Santinim, posvátná studánka Prokopka a Prokopova mohyla, jedna z mála zachovalých velkolepých mohyl bylanských knížat. Navšívili jsme i Vrbčany s opevněným kostelem, kde byl ukrýván posvátný praporec Slavníkovců, pronikli jsme do skryté Prokopovy jeskyně pod sázavským klášterním kostelem (což bylo dosti dobrodružné), zkoumali otisk dáblova spáru v potoce pod Čeřenicemi, Kamenného muže v Mrchojedech a také zázračný sázavský obraz, na němž namalovaný světec otvírá oči... Své putování jsme zakončili na Lipské hoře, na bojišti, kde zahynul další z Prokopů, husitský vojevůdce při poslední nešťastné bitvě.

 Zajímavými doslovy knihu doplnili dva moji přátelé. Novinář Jan Kroča napsal stať o vazbě míst zasvěcených sv. Prokopu s původními pohanskými obětišti. Geolog, filosof a básník Václav Cílek se svým osobitým způsobem, známým třeba z jeho knihy "Krajiny vnitřní a vnější", zamyslel nad tradicemi jeskynních poustevníků. Emotivní předmluvou knihu opatřil břevnovský převor P. Prokop Siostrzonek. Zajímavou mapovou přílohu vytvořila malířka Eva Zajícová.

Vydalo nakladatelství MH Beroun 2008, 176 stran, na křídovém papíře s množstvím barevných fotografií Marie Holečkové

nakladatelstvi-mh@seznam.cz