MAGICKÁ KUCHAŘKA (tajemství černé kuchyně podle receptářů starých čarodějnic)

„Magické úkony spojené s jídlem dodržujeme stále, aniž bychom si to uvědomovali,“

tvrdí autor Magické kuchařky spisovatel Otomar Dvořák.

Jste autorem knihy Magická kuchařka. Co vás vedlo k jejímu napsání?

„Na počátku stálo tajemství babiččiny truhly, kterou jsem kdysi jako chlapec objevil na půdě venkovské chalupy. Mimo jiné „poklady“ se v ní skrývaly i zbytky otrhaných kuchařek, psaných zajímavou staročeštinou a popisující jídla z přísad, jaké jsem si ani neuměl dost dobře představit, a také rolnické kalendáře, do nichž si babička vlastnoručně vpisovala různé návody a zaručené recepty. Na ty jsem si po letech vzpomněl - a některé dokonce znovu našel! Druhým mým inspiračním zdrojem byly objevy badatelů, kteří už téměř dvě stovky let zaznamenávají staré zvyky a obřady. Najednou jsem si uvědomil, jak bývala jídla těsně spjatá s kalendářem, s cyklickými proměnami času v průběhu roku, se svátky, rituály a vzájemným setkáváním lidí.“

Jaký je váš osobní vztah ke kuchařskému umění?

Jím rád - a těší mě zejména takové jídlo, které je současně estetickým zážitkem. A rád také ochutnávám neznámé pokrmy, je to stejné dobrodružství, jako poznávání cizích zemí.“

 Co čtenář v knize najde, kromě reálných dobových receptů?

„Ty recepty - i když je jich v knize kolem čtyřiceti - jsou spíše dokreslením objevitelského putování za tajemstvím jídla. Snažím se vyprávět zajímavý příběh. A možná si při jeho četbě spolu se mnou uvědomíte, že na rozdíl od nás naši předci moc dobře věděli, jak se v jídle snoubí základní živly - voda, oheň, živočišná, rostlinná a nerostná říše, jak se ty energie přelévají, a že lze skutečně určitých druhem jídla ovlivnit vnímání a náladu lidí, že společné pojídání přesně stanoveného jídla se stává určitým druhem pouta, slibu či závazku. Dokládám to příklady z mýtů, pohádek i lidových výročních tradic.“

Máte pocit, že můžeme magické přístupy v kuchyni uplatnit a zohlednit i dnes?

„Určitě! Vždyť mnohé magické úkony, spojené s jídlem, stále dodržujeme, aniž bychom ovšem chápali jejich původní rituální podstatu. Je to například štědrovečerní večeře, pečení vánoček a svatebních koláčků, velikonoční barvená vejce atd. Svou knihou bych chtěl upozornit, že celý rok byl dříve členěn na množství zlomových, "posvátných" okamžiků, při nichž se vyžadovalo pojídání přesně stanovených jídel. Věřilo se, že se tím udržuje svět v rovnováze.“

Který z receptů uvedených v knize jste měl příležitost sám úspěšně vyzkoušet?

„Skoro většinu. Z těch nezvyklých mi docela chutnala sladká hrachová kaše, špenát z kopřiv, boží koláč z deset let starého těsta, marmeláda z divokých trnek a valašské topinky, mazané medem a pokladené plátky česneku. Za pochoutku, kterou jsem rád jídal už v dětských letech u babičky, považuji velhartickou kaši ze strouhaných jablek zředěných teplou hovězí polévkou, do níž se nakrájejí kousky vařeného hovězího masa a jemně se přisladí.“

Z rozhovoru s Kameelem Machartem

Druhé vydání této, v rámci mé tvorby unikátní knihy, vychází v zajímavé grafické úpravě Kameela Macharta a se zcela novými dobovými ilustracemi. Vázaná, 128 stran, netradiční čtvercový formát, k dostání ve všech knihkupectvích.

Tištěnou knižní verzi si můžete objednat ZDE

Po kliknutí ZDE si můžete v knížce nezávazně zalistovat a přečíst si několik kapitol (k dispozici je zhruba polovina celkového rozsahu). Lze si zakoupit a stáhnout i verzi pro e-booky.

Zde můžete shlédnout trailer k její filmové verzi.