Jan Žižka z Trocnova - světla a stíny hejtmanovy životní cesty

Životní příběh legendárního vojevůdce vznikl na základě úspěšného televizního dokumentárního seriálu. Dvojice spisovatelů Otomar Dvořák a Jan Bauer se vydala po stopách Jana Žižky, zanechaných v české krajině. Probádali desítky památníků a pomníčků, některé patetické a jiné směšné. Poznali, jak dnes vypadají místa, na nichž se odehrávaly proslulé bitvy, prozkoumali hrady, zříceniny a historická města. Hovořili s místními obyvateli, s historiky, kastelány, muzejníky, archeology a kronikáři. Seznámili se s Žižkou jako hrdinou lidových pověstí a legend. Tento poutavý popis míst spojených s Žižkou, začínající v Trocnově, místě narození, a končící v Přibyslavi, místě smrti, se prolíná s vyprávěním o jeho životě. Na dramatičnosti dodávají hejtmanovu příběhu beletristické románové vstupy, napínavé povídky, v nichž jsou zachyceny nejvypjatější okamžiky Žižkova života. Kniha vtáhne čtenáře do atmosféry husitské doby fotografiemi akčních scén, připravenými ve spolupráci se skupinami historických bojových umění. Tyto netradiční ilustrace tvoří zajímavé „filmové“ pozadí Žižkova příběhu.

Vydalo naklad. LIREGO v říjnu 2020, 528 stran, černobílé fotografie a kresby v textu

Recenze od Mistra, pana profesora Petra Čorneje, která mě opravdu potěšila:

Vážený pane kolego!

Konečně jsem si udělal čas a Vaši knihu o Žižkovi, z které jsem dlouho četl jen vybrané partie, si prostudoval celou. Upřímně Vám k ní gratuluji. Je výsledkem velkého nasazení, pramenícího ze sympatií k osobnosti Jana Žižky, a nezapře ani někdejší klukovské okouzlení postavou úspěšného hejtmana. To máme společné. Není divu, jsme přece stejný ročník. Knížka je velmi čtivá, sdělná, srozumitelná, záměrný mix uměleckého a publicistického stylu mi nevadí. Připomíná na jedné straně M. V. Kratochvíla, autora Památných bitev našich dějin (asi Vašeho učitele na vysoké škole), na straně druhé Miroslava Ivanova. Skvělé jsou výklady o Žižkových místech paměti (stromy, studánky, pomníky, desky, památníčky), o několika jsem neměl potuchy. V tom vidím největší přínos publikace. Obdivuhodně jste se vyrovnal i s názory vědecké produkce, což není zrovna snadné. Jako spisovatel si můžete dovolit pustit občas fantazii na špacír, což mně není dovoleno. Někde jste se sice nevyvaroval chyb či přehlédnutí (v rozpětí tří řádků vystupuje jako Žižkův zeť Oldřich a Ondřej z Dubé), ale všechny se dají pro případné druhé vydání snadno opravit. Myslím, že Vaše práce tu mou vhodně doplňuje, takže si na trhu nekonkurují.

Zdraví, hezké jaro přeje a na případné setkání se těší

Petr Čornej