Hrůza na Uralu: tajemná síla zmasakrovala sportovní výpravu

26.04.2013 20:30

 

Mrtvoly byly poházené ve sněhu, navzdory uralskému mrazu mnohé téměř nahé. Dvě měly rozdrcenou hlavu, dvě zlámaná žebra, další vytržený jazyk a chybějící oči, některé vykazovaly známky radiace. Na účastníky mise Igora Djatlova čekala v roce 1959 na Uralu oživlá noční můra. Dodnes se neví, jakou měla podobu.

Tak začíná poměrně starý příběh, který se nyní objevil na webových stránkách X-men. Nevím, co je na něm nesporným faktem a co fikcí, podpořenou hraným filmem, jenž si vzal za námět právě tento tragický osud ruských studentů, kteří se utábořili pod uralským štítem s velmi zlověstným jménem - Hora mrtvých. A udělali tak osudnou chybu - nedožili se rána.

Zde uvádím stručnou rekapitulaci příběhu podle dostupných zdrojů:

Je mrazivá noc 1.února 1959, pohoří Ural, venkovní teploměr ukazuje minus 18 stupňů. Náhlý záblesk osvětluje na krátkou chvíli velký stan Djatlovy výpravy, postavený na sněhu ve svahu. Začíná několikahodinový boj o život, který všichni přítomní do 24 hodin prohrají. Co se tehdy v noci stalo, neví dodnes ani ruská policie, která až v roce 1990 odtajnila závěry vyšetřování celé podivné události.

Co se tehdy vlastně stalo?

 Záchranáři a vyšetřovatelé zjistili, že uprostřed noci členové výpravy z neznámého důvodu rozřezali a roztrhali stěny stanu (zřejmě neměli čas zdržovat se na zběsilém útěku jeho otvíráním) a utekli z něj do mrazivé noci, kde tehdy bylo kolem -18 stupňů Celsia. Té noci bylo také větrno, takže podmínky k přežití byly naprosto kritické. Přitom většina členů výpravy uprchla do noci jen částečně oblečená a někteří dokonce vyběhli do sněhu bosí! Není divu, že pokud by neměli možnost vrátit se během několika hodin zpátky do tepla, jsou odsouzeni k smrti. Jejich tělesné pozůstatky byly objeveny v různých vzdálenostech od tábora. Jenže smrtící nebezpečí pro ně nepředstavoval jen silný mráz. Vyšetřováním se zjistilo, že dvě z obětí měly frakturu lebky, dvě měly zlomená žebra a jedné chyběla část ústní dutiny spolu s jazykem. Kromě těchto zjištění vykazovaly vzorky ze dvou těl stopy radiace, pleť mrtvých byla z neznámého důvodu zabarvena do oranžova a jejich vlasy částečně šedivé. Tým ruských vyšetřovatelů nakonec případ uzavřel jako nevysvětlitelný. Cizí zavinění se nepodařilo prokázat.

Djatlov měl v úmyslu podniknout tuto výpravu jako trénink pro plánovanou polární expedici; jeho cílem bylo ověření lidských schopností při zdolávání extrémních přírodních podmínek. Často se uvádí, že účelem cesty měl být výstup na horu Otorten Gora, ale ve skutečnosti byla trasa naplánována ještě dál. Po výstupu na Otorten měl tým v plánu dojít 200 km na jih podél pohoří Ural a řeky Tošemka. V roce 1959 šlo o jednu z nejtěžších tras, ačkoliv pro dnešní sportovce s jejich vybavením by byla pouze středně těžká.

 Časová osa pravděpodobných událostí podle zápisků z nalezených deníků:

  • 25.1.1959: Skupinka přichází do Ivdelu, metropole severní provincie Sverdlovsk.
  • 26.ledna: Skupinka se svezla kamionem po horské silničce až do osady Vižaj, kde se ukládá ke spánku.
  • 27. ledna: Zahájení cesty na Gora Otorten z Vižaje.
  • 28. ledna: Jurij Judin se kvůli onemocnění vrací do Vižaje.
  • 31.ledna: Skupina se připravuje na výstup.
  • 1.února (dále už jen hodiny tohoto dne):
  • -Výprava časně ráno vyráží. Trasa je krátká a náročná. Musejí na lyžích zdolat strmé stoupání lesem. Silně sněží. Viditelnost je minimální.
  • 16.00 hod..: Rozkládají tábor na svahu Khol-Syakhl (v jazyce domorodých Mansiovů, kteří žijí v okolí, to znamená Hora smrti). Panuje výborná nálada.
  • 18.00-19.00 hod. Večeře
  • 19.00-20.00 hod. Část výpravy se ukládá po náročném dni k spánku. Pro tuto hypotézu svědčí i fakt, že někteří byli napůl svlečeni, když ve zmatku upouštěli stany. Teplota venku je -18 stupňů Celsia.

Zde zápis deníku končí, další časové události jsou odhadované a vypočtené podle nestrávené potravy v žaludcích mrtvých.

 

Přichází kritická chvíle. Přibližný čas: 21.30 hod.-

Členové expedice rozřezávají noži látku na boku stanu, derou se otvorem ven a utíkají z kopce do blízkého lesa. Není pochyb o tom, že v hrůze a zběsilém spěchu. Všichni vědí, že vnější podmínky jsou těžké pro přežití, ale uvnitř stanu jim patrně šlo o život. Proč prořezávali boční stěnu? Dralo se k nim něco hrozivého stanovým vchodem?  Stopy ve sněhu ukázaly, že skupina se na útěku rozdělila, ale pak se znovu sešli na okraji lesa a skryli se tam pod velkou borovicí (horským cedrem), zhruba asi 300 metrů od stanu. To, že se skupina spojila, naznačují stopy ve sněhu i několik zachráněných částí oděvu, o který se v mrazu dělili, a jak postupně umírali, živí ho odebírali mrtvým, aby se sami zahřáli.

Ačkoliv byla noc tak mrazivá, všichni mají strach vrátit se do stanu pro oblečení. Patrně se obávali, že tam stále něco hrozného číhá. Rozdělali oheň a čekali asi dvě hodiny, co se bude dít dál.

Polámané větve stromu naznačují, že alespoň jeden člen týmu se pokoušel vyšplhat na borovici, aby z jejího vrcholu dohlédl ke stanu a zjistil, co se tam děje.

Igor Djatlov, Zinajda Kolmogorova a Rustem Slobodin jsou podchlazení a zřejmě nemohou vydržet další čekání. Opatrně se pokoušejí vrátit ke stanům. Ale nedojdou, zkolabují krátce po sobě. Jejich ostatky se nacházejí 300, 480 a 630 metrů od úkrytu pod cedrem.

Ostatní členové skupiny čekají na jejich návrat, nebo na znamení, že je „čistý vzduch“. Nedočkají se. Další dva členové výpravy Georgyj Krivonišenko a Jurij Dorošenko umírají na podchlazení (možné ale je, že nejprve tihle dva umrzli, a jejich smrt byla podnětem pro Djatlovo rozhodnutí zkusit se vrátit ke stanům).

Je ráno, zbylí členové skupiny jsou stále naživu, díky tomu, že na sebe navlékli i oblečení mrtvých kamarádů. Snaží se odhadnout, co se děje u opuštěných stanů. Náhle na ně něco zaútočí. Právě v této době zřejmě dva členové výpravy utrpěli frakturu lebky.

Ti zbývající prchají asi o 700 metrů hlouběji do lesa a choulí se k sobě. Ale smrt je brzy dostihne…  

Jak se zdá, děsivému masakru unikl jen Alexander Kolevatov. Zůstal však sám a k smrti vyděšený. Vyčerpán upadne do závěje a usne navěky…

Poslední člen výpravy zemřel 2. února někdy po 14. hod. odpoledne.

Události po incidentu

  • 12. února měla Djatlova skupina dorazit do cílové zastávky a poslat telegram o ukončení expedice. Telegram nedošel, příbuzní pohřešovaných členů výpravy zalarmovali záchranáře a začalo pátrání.
  • 26. února záchranáři nacházejí poškozený stan a stopy ve sněhu, vedoucí k lesu. Na jeho okraji, pod starým cedrem objevují zbytky ohniště a u něj první dvě těla: Krivonišenka a Dorošenka. Oba jsou bosí a oblečeni jen ve spodním prádle. Ulámané větve cedru, které ležely nedaleko, nesou stopy kůže a dalších tkání.

300 metrů od ohně je nalezen Igor Djatlov. Leží na zádech s hlavou směrem ke stanům, jednou rukou drží úlomek větve a druhou si zaclání obličej. Jako by se proti něčemu bránil. 180 metrů od Djatlova nacházejí tělo Slobodina. Leží tváří ve sněhu a má 17 cm dlouhou frakturu (zlomeninu ) lebky. 150m od Slobodina, blíže ke stanu, objevují záchranáři tělo Kolmogorové. V jejím okolí jsou na sněhu stopy krve.

Druhá skupina mrtvých se nachází v lesní rokli, někteří i ve vodě částečně zamrzlé bystřiny. Nejděsivější pohled je na členku expedice Dubininu, která nejen že utrpěla zlomeninu žeber (jedno z žeber jí dokonce propíchlo srdce), ale má hlavu oddělenou od těla! Hlava byla nalezena až později ve sněhu opodál. Chyběl jí jazyk a část ústní dutiny!

 Alexander Zolotarev má také zlomená žebra na pravé straně. Podivný úder se zřejmě stal  příčinou jeho smrti, protože mrazu vzdoroval poměrně dobře, byl od začátku nejvíc oblečený. Patrně se jako ostaní nechystal ke spánku, ale chtěl jít ještě ven něco vyfotografovat (Co? V noci? ), a to právě v té chvíli, kdy se TO stalo. Proto až do své smrti měl na krku fotoaparát. Vyšetřovatelům se podařilo zachránit a vyvolat exponovaný film. Na předposledním snímku jsou členové expedice, jak stavějí stan. A na tom úplně posledním jsou zachyceny jaké bílé (zářící?) rozmazané skvrny na tmavém pozadí.

To jsou fakta. Zbytek už je prostorem pro fantazii a spekulace.

 Na příběhu, jenž má všechny parametry děsivého hrororu, mě zaujalo ještě něco jiného. Uvědomil jsem si, že je to jakási sněžná varianta mé novely MRTVÝ LUH. I pro ni jsem zvolil jako podklad odmítané a přesto tvrdošíjně tradované legendy o zániku vědecké výzkumné skupiny, tentokrát české, jejíž členové zahynuli za velmi podivných okolností na Šumavě, v oblasti říček Vydry a Křemelné. A také v padesátých letech! V obou případech, ruském i českém, se mluví o přítomností záhadných světel, zlověstných bludiček, které mohou člověka uštvat k smrti, ošklivě ho pomlátit, potrhat či popálit. Tančící lucerny mrtvých... Fenomém nebezpečných bludiček jsem probíral ze všech stran i v literatuře faktu, v knize DÉMONICKÉ PASTI. Škoda, že jsem tenkrát, když jsem knihu psal, neznal tento podivuhodný případ z Uralu. Je svědectvím o přítomnosti velmi zlověstné pasti, o níž místní domorodci dobře věděli. Jeden z mých přátel, velký příznivec fantasy, tvrdí, že podle příznaků zažila Djatlovova výprava typický útok zombií, oživlých mrtvol... :-( Jiní soudí na yetiho, sněžného muže nebo mimozemšťany. Jenže příšerní útočníci nezanechali na vysokém sněhu žádné stopy! Museli tedy létat. Když si odmyslíme různé draky a jiné příšerky, nebo ufouny, nezbývá, než se opět obloukem vrátit k záhadným světlům. Ale napřed bude lepší, když si dotyčný článek přečtete:

  ZDE najdete podrobnosti a dost děsivé fotografie

V nedávných dnech zemřel v poměrně vysokém věku poslední přeživší účastník Djatlovy expedice. Přežil jen proto, že se kvůli nevolnosti z "horské nemoci" den předtím od výpravy oddělil a vrátil se do osady v podhůří. Litoval nepříjemnosti, která ho potkala, aniž by tušil, že tato nemoc mu zachránila život. Bylo to řízení osudu či vyšší vůle? Ani on však netušil, co se jeho druhům mohlo přihodit, ačkoliv po tom celý život úsilovně pátral. Můžete si o tom více přečíst ZDE.

Podle Djatlova byl nazván onen horský průsmyk a devíti mladým sportovcům tam byl zbudován pomníček, o případu byl natočen filmový dokument a televizní publicistický pořad. Událost byla letos zjara znovu připomenuta v souvislosti s propagační kampaní k novému americko-ruskému hranému filmu "Záhada Hory mrtvých", který právě přichází do našich kin.

Film je pojat jako současné pátrání skupinky mladých filmařů, studentů, kteří chtějí objevit dávné tajemství Djatlovy výpravy a natočit o něm dokument. Sami se však dostanou do podobné situace. Dávná hrůza Hory mrtvých se znovu probouzí... Pseudodokumentární pojetí filmu mi připomíná slavný horor "Záhada Blair Wtsch". Zřejmě je tady snaha navázat na tento úspěšný fenomén. Ale tentokrát na základě skutečné události.

 Více podrobností o filmu a zajímavou ukázku (trailer) si můžete prohlédnout ZDE.

 

Nejzajímavější příspěvky z diskuze na zmiňovaných stránkách:

Jiří H:  Vyšetřování proběhlo po "rusku". Nebylo zdokumentováno, jak vypadal stan, co a jak bylo v něm uloženo. Než přišli vyšetřovatelé, hrabalo se ve stanu plno lidí. Nicméně je evidentní jedno - něco, co je vyhnalo ze stanu, muselo být ve stanu. Neutíkali východem, ale prořezávali se tam, kde kdo zrovna byl. A ani se neoblékli. Dále - oblečený Zolotarev měl fotoaparát na krku. Takže se chystal něco fotit. A dále - právě on měl již za sebou "kariéru v armádě", prošel válkou apod., přečkal i tam, kde byla pravděpodobnost přežití pod 5 %. Byl to původem kozák. Prý se studenty šel jako instruktor. Neměl sledovat a dokumentovat nějaký experiment s přežitím v extrémní situaci, který se však nějak vymkl kontrole? Podobných zajímavostí a nesrovnalostí se s výpravou pojí více.

Ondřej: Na té události je fascinující, že každá myslitelná teorie má poměrně nelogické a nepravděpodobné části. Co mě zaujalo, je jednak způsob rozřezání toho stanu, je v něm docela hodně děr, kdyby se z něj chtěl někdo co nejrychleji dostat, tak by mu stačily 1-2 dlouhé řezy, ten stan je naopak v některých místech pouze "rozpíchaný". Jako druhá nevysvětlitená věc mi připadá, proč se nakonec rozdělili, myslím si, že jakákoliv skupina lidí v extrémní situaci - navíc dobří přátelé -by se snažila držet do poslední chvíle společně, což by i zvyšovalo jejich šanci na přežití.

Richard Král: Film nazvaný Záhada Hory mrtvých nic neobjasňuje, jen se na incidentu přiživuje - bohužel Harlin neukázal nic nového a jen potvrdil, že od Ostrova hrdlořezů jde jeho kariéra dolů. K ostatním příspěvkům - proč by vězňové nemohli zabít devět akademiků-turistů, aby získali zásoby a vybavení? Ostří nože zanechá charakteristickou stopu na vláknech, tak je skutečně pro odborníka poměrně snadné zjistit, ze které strany byl řez veden. Faktem je, že teorií o zániku Djatlovovy skupiny je plno a žádný nebyl natolik pádný, aby se mohlo říci, že ho lze přijmout.

V. Dlouhý: Podle ruského dokumentu se jeví jako nejpravděpodobnější j teorie, že byli ubiti vojenskou ochranou tajné vojenské střelnice, která tam podle všeho v blízkosti byla. A to z důvodů podezření ze špionáže. Ovšem nedokážu si představit, že v tak totalitním státě, jako Rusko v roce 1959, by bylo někoho potřeba likvidovat tak složitě. Ostatní teorie taky pokulhávají - lavina- stan obsah stanu nepoškozený, totéž krádež - vybavení, peníze vše na místě, stopy po napadení zvěří žádné. Nelogičnosti - smrtelně zranění jsou nejdál od stanu, kdo je tam přenesl? A co  zvláštní zabarvení kůže mrtvol- prý tmavě hnědá až cihlová.

Pavel: Nejpřesnější popis události + fotografie (doporucuji precist, nez zacnete delat rychle zavery): www.ermaktravel.com/Europe/Russia/Cholat.../Kholat%20Syakhl.htm

Chybi tam bohuzel odkaz na list papiru, nalezeny ve stanu, urceny na nastenku oddilu, co vytvareli den pred tragedii: https://hibinafiles.wikinet.org/wiki/Вечерний_Отортен

Michal Nachtman: Mně přijde asi nejpřijatelnější teorie s lavinou, která mohla částečně pobořit stan a zablokovat vchod. Strach z další laviny donutil skupinu rozřezat plachtu stanu a vydat se úprkem tak, jak byli. Zraněné členy zbytek expedice dotáhl k nejbližšímu krytému místu pod nedalekým cedrem, kde někteří dali raněným část svého oblečení a pokusili se rozdělat oheň, zatímco dva odvážlivci se vydali zpět ke stanu pro další šatstvo a zhodnotit situaci. Oheň se rozdělat nepodařilo, což pro vysvlečené bylo rozsudkem smrti, stejně jako pro raněné, kterým neměl kdo pomoci. Pří minus 28 stupních se bohužel nepodařilo vrátit ke stanu ani dalším dvěma. Ale stejnak - lavina, ze které by se v krátkém čase podařilo vyhrabat ty raněné, ale stále ještě živé členy, by byla dost zvláštní. Často, když někoho smete lavina, vede to k udušení, ale nikoliv k tak rozsáhlým zraněním. Navíc pokud ta lavina nepoškodila stan nijak výrazněji, těžko mohla někomu rozdrtit žebra.

Petr Nešvara:  Medvěd by měl v zimě spát. Je hybernován a všechny tělesné funkce má zpomalené. Pokud se ovšem vzbudí (občas se to stane) tak je v průseru, protože tělesné funkce se mu zrychlí a tukové zásoby mu nevydrží do jara. Má strašný hlad a potřebuje nutně žrádlo. To, co běžně žere, borůvky, houby, lesní plody občas ryba, to prostě není, všude jen sníh, zima, hlad. Takový případ je strašně vzácný a taky nebezpečný. Byl jsem nějakou dobu na Sachalinu, kde jsem procházel přírodou po trase budoucího ropovodu a měl jsem s sebou dva myslivce právě na ochranu proti medvědům. To bylo ovšem na jaře a v létě. Ledacos jsem o tom slyšel. Také jsem viděl nějaké hodinové pořady na National  Geographicu, které byly složené z výpovědí lidí přeživších útoky medvěda. Ten útok není moc logický, celá situace je pro probuzeného medvěda strašně nepřirozená, takže neví, co má dělat a útočí právě v takto extrémních případech. Ale ty popisy by mi dobře seděly k tomu, co se tam odehrálo. Lidi spí ve stanu a najednou přiběhne hladový, zuřivý medvěd. Je jim jasné, že jde brutálně o život, rozříznou stan, vyskáčou a utečou. Medvěd nějakou dobu řádí v táboře, a oni čekají, až odejde. Jenomže hlady šílené zvíře se do nich pustí. Rány packou rozbité lebky, přeražená žebra jak od srážky s náklaďákem. Vylezou na strom - a on za nimi a shodí si je dolů. Proto ty zlámané, zakrvácené větve na zemi, přesně totéž mi popisovaly asi dvě skupiny, co se snažily zachránit na stromech před útočícím, medvědem. V článku se píše, že do výše asi 4 metry byly na stromě polámány větve. Takže tam možná nelezli proto, aby se podívali z nadhledu na svůj tábor, ale snažili se zachránit před šílícím medvědem. A další perlička. Medvěd je jedno z mála zvířat, které kořist nezabíjí, ale chytne si ji prackou a začne ji požírat zaživa.

Přemek Pavka: Já jsem zvyklý používat Occamovu břitvu, tedy nejdříve vyloučit pravděpodobné a potom se teprve vrhnout na nepravděpodobné. Nebýt těch stop, tak by prakticky všechno ukazovalo na medvěda, vzhledem k tomu, že se snažili prchat na strom, který měl ulámané větve, vyděšení (v noci tedy museli spíš něco SLYŠET a museli tušit, co to je, aby propadli takové panice), neoblečení, i ta zranění… Vzhledem k tomu, že na mrtvolách bylo půl metru sněhu (vidíme to na fotkách) a docela dost dlouho trvalo, než je našli, je mi trochu podezřelé to dohledávání stop, čert ví, co to bylo za stopy a jestli pátrající něco nepřehlédli. Ty původní stopy musely být po tak dlouhé době zaváté, když se i na mrtvolách navršil sníh! To už těžko rozklíčujeme.  A už vůbec nepoznáme, co kdo zamlčel, opomněl, a co je jen smyšlenka nebo snaha zaujmout uměle vyvolanou záhadou.

 

Dost zajímavá je také teorie o tajných zkouškách vojenských raket, které právě tehdy probíhaly na tomto území. Studenti se omylem dostali do dopadové zóny střelnice. To by vysvětlovalo záhadná světla, tlakovou vlnu, která jim způsobila vnitřní zranění, a také stopy radiace na jejich oděvech (vlastně jen na dvou svetrech)- Ale i to je dost krkolomné.

 

Další zajímavý český článek na toto téma, který upozorňuje na některé další souvislosti, jinde neuváděné, najdete ZDE. Zajímavá je i diskuze pod článkem.

Nejnovější zajímavosti z Djatlovova průsmyku, které se objevily ve zprávách počátkem ledna 2016! Oživlá zombie, šílený poustevník, sexuální deviant nebo bláznivý záhadolog, jenž se vydal do ledové pustiny, aby přišel záhadě na kloub? Více se dozvíte ZDE.

Zajímavý přehled a další skutečnosti, včetně unikátních fotografií, najdete na těchto stránkách (odkaz).

Zajímavé a docela logické vysvětlení (počítající ovšem s tím, že i zkušený člověk se ve stresu chová nelogicky) je v tomto článku: zajimavosti.info/lukas-falteisek-proc-se-nedari-najit-tajemneho-vraha-datlovovy-expedice/

A nedávno vyšla první kniha o Případu  Djatlovovy výpravy, navíc od českého autora. Je v ní shrnuto vše, co šlo k tomuto tématu najít. Ostatně, posuďte sami, více údajů o knize najdete zde: zajimavosti.info/vysla-kniha-o-tragedii-djatlovovy-vypravy/

 

Diskusní téma: Hrůza na Uralu: tajemná síla zmasakrovala sportovní výpravu

Datum 15.06.2017
Vložil Frco
Titulek Stan

Jak někdo může zjistit s které strany byl stan rozřezán ostrým nožem bodnu do plachty a tahnu k sobě že vnitřní strany bodnu a tlačím ven kdo když spí nebo leží ve spacáku má u sebe nůž v záchvatu adrenalinu roztrham stan tehdejší výroby i zuby . Někteří neměli boty ale měli kudlu .V tomto mraze bych čekal že spali oblečení sám to znam z ryb.Ruske vyšetřování z toho udělalo senzaci tak jak sebevrah v autě ktere bylo z venku omotáno řetězem (zkušenost kamaráda z Ruska)



do plachty p

Datum 10.09.2016
Vložil Lucka
Titulek -

Pratele,je to cely podvod copak to nechapete?

Datum 08.03.2016
Vložil M.L.K.
Titulek marně pátrám

Dobrý den,
již více než 10 týdnů ležím v tématu Dyatlovovy výpravy. Tentokrát ale z úplně jiných důvodů než z dřívějších záhadologických pohnutek. To po čem pátrám jsou prameny tohoto případu. Nedaří se mi najít žádná kniha, žádný časopis ani zmínku starší než z roku 2012. A ten rok 2012 je jen nastínění a v podstatě hodně nepřesná kostra případu. Až rok 2013 tento případ rozmázl v celosvětovou aféru. O to zajímavější je stále stoupající zájem, náběh počtu publikovaných zmínek je zřejmý od prosince 2015 a od té doby se stále stupňuje. Viz. např. množství vložených videosnímků na youtube nebo počtu pořadů/ vstupů z RT a to ani nemluvím o článcích v českých médiích.

Nejsem schopen pochopit to neskutečné množství fotografií z výpravy. Zakoupené domény, propracované jednoúčelové stránky. Zájem masových medií...

Jsem sám komu to připadá celé divné? Případ z 59 roku se stane světově známým až v roce 2013? V roce "euromajdanu"? V roce kdy náhodou vyjde americký (americko-ruský?) film The Dyatlov Pass Incident / Devil's Pass? Jak zapadají reportáže o DPI do vysílání ekonomicko-zpravodajské "proti NWO" televize RT?

Nikdy jsem nebyl na konspirace, vždy jsem při bádání prověřoval, ptal se, hledal v literatuře. Ale tenhle případ se mi zdá být až tak moc dokonale rozebraný a zdokumentovaný až mi to přijde divné. Podle mého "false flag operation". Nemyslím že něco významného před námi někdo tají, ale myslím si že přesně tímhle testují jak až moc je jednoduché šířit "pravdu". A to tak dokonale že místo zapomenutí preferují ověřování kvality znovu publikováním a oživováním tématu.

Datum 13.08.2015
Vložil Petr Svobodný
Titulek Nesedí datumy

Pane Dvořáku,

pokud k tragédii došlo 1. února 1959, jak se podařilo poslednímu členu výpravy
zemřít už 2. ledna?! Předpokládám, že se nejedná o 2. leden 1960… Stejná chyba
se týká i předpokládaného konce výpravy a následného zahájení záchranářské akce;
ta jistě nezačala až rok poté…
A dále: Na snímku Dubininové (pokud je to ona) nevypadá tato jako bezhlavá.
Odkud jste čerpal tvrzení, že byla, chuděra, dekapitována?
Že by ji snad před focením nejprve poskládali? Nezlobte se, ale jsem na pochybách,
zda-li informace, vydávané zde za fakta, jimi skutečně jsou. Vždyť i popis událostí
vyšetřovateli jsou, ať se nám to líbí, či ne, ve větší či menší míře jen jejich odhadem.
Foťák de facto nevyužit, černé skříňky nenalezeny, takže co se skutečně stalo,
ví jen ti „ťuhýci“. K čemu jsou ty fantazie?

Datum 12.01.2016
Vložil Otomar
Titulek Re: Nesedí datumy

Díky za upozornění, byla tam chyba v názvech měsíců, logicky nemůže jít při dalších událostech po prvním únoru o leden, ale únor. Samozřejmě, že ani já nevím a nemohu ověřit pravdivost faktů a fotografií, jde prostě o zajímavý a vzrušující příběh, k jehož skutečné podstatě lze pro nás jen těžko proniknout, můžeme na něm jen brousit svoji fantazii. :-)

Datum 12.04.2015
Vložil Occam's razor
Titulek Výsadek

Vycvičení vojáci je bili už ve stanu. Mohl vyjít i nějaký výstřel mimo. Mohli je opalovat plamenomety, proto oranžová kůže a spáleniny. Na rozkaz velitele nechali věci netknuté. Známky po zápase být nemohly protože se bránit nestačili. Nešlo o loupežný čin, takže to má vypadat nelogicky a o to možná armádě šlo. Stopy se snažili minimalizovat, opatrně prohledali stan a něco si vzali, něco tam možná zapomněli, ale to mohl i někdo ze záchraného týmu

Datum 12.04.2015
Vložil occam's razor
Titulek Smutné a děsivé

Stejně, pokud už byly zaváté stopy, tak nemohli určit jestli měli společnost. Takový gumový projektyl nebo pažba zbraně lebku a žebra zlomí snadno. Ani nemuseli vyběhnout svlečeni, mohli je svléci až na místě, hnali je před sebou a mířili na ně zbraní, donutili je svéci, některé dobili. Někomu se podařilo schovat, vylezl na strom aby měl přehled o situaci. Nevím jak je to s hadrama, ale že tam zůstaly peníze a jídlo by se taky dalo zdůvodnit.

Datum 11.04.2015
Vložil Occam's razor
Titulek Mrtvá hora

Na vině je lidský faktor. Došlo k náhlému konfliktu mezi členy expedice, hádka vyústila v zápas o život. Fraktury lebky a žeber zpusobil těžký fotoaparát a o zohavení těl se postarali ptáci, proto žádné stopy.

Datum 28.12.2014
Vložil Erik
Titulek Otorten

Napadlo mně ještě , že kolikrát se v rámci utajení vojenského experimentu hodně svede na neznámé síly , či UFO . S tím má USA hodně osobních zkušeností . Když to nelze jakkoli úplně zastřít a vyleze na povrch něco málo z toho co se stalo , využijí toho k tomu , že uniklé informace zamlží do tajemna , aby armádní zainteresovanost stála od případu bokem . A kolikrát se jim to velmi úspěně i daří...

Datum 27.12.2014
Vložil Erik
Titulek Otorten

Něco , či někdo je pod námi už od pradávna a při trošce přemýšlení se lze dopátrat toho , kdo to je a kdo se skrývá v temnotách . Odpověď lze nalézt v dávné historii a legendách o Babí hoře , Shambale aj. Kdo střežil v Himalájích vchod do podzemního sídla , které tolik vůdce hledal a kdo byl v posledních hodinách Hitlera před vchodem do bunkru ? Němci to však nebyli . Vyznačovali se zelenou barvou na oděvech a i nacisté pak používali tuto barvu - především na rukavicích atd.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode