VÁŽENÍ ČTENÁŘI

Před nedávnem se mi dostala do rukou Vaše kniha "Největší české
záhady". Nejsem sice nadšencem ohledně záhad a nevysvětlitelných jevů,
nicméně Vaše kniha je velmi čtivá a přivodila mi několik neklidných
snů... Důvod, proč Vás kontaktuji je však trochu komplexnější,
nežli jen pochvala autorské tvorby. Rád bych Vás o něco požádal... Jde
o kapitolu o temných učeních mlynářů, nazvanou Krabat.
Já osobně pocházím z původně mlynářského rodu a naše rodina stále
jeden mlýn (i když již několik desetiletí nefunkční) vlastní. Jde o
vodní mlýn v obci Líšnice, nedaleko Orlické přehrady. Na mlýně jsem
vyrůstal a po přečtení Vaší knihy se mi vybavily některé zvláštní
věci. První z nich je vzpomínka na babičku, která mi několikrát
říkala, že do středu mlýnských kamenů (které jsou již velmi dlouho
položené tzv. "naplacato" jako dekorace nedaleko domu) už nesází žádné
květiny, protože všechny vždycky uschnuly. Přitom v truhlíku na
kamenech květiny zasazené do stejné zeminy normálně rostou...
Další věc, která mne v souvislosti s Vaší knihou napadla byl náhlý
propad zeminy asi 100m od mlýna, kde se přes noc objevila cca. 2m
široká díra. Nahlíželi jsme dovnitř a odhalená dutina směřovala pod
úhlem asi 30ti stupňů kamsi do nedohledna, hluboko pod zem. Z obavy
před závalem jsme vstoupili jen zhruba 5m do jámy a když byl konec
dutiny v nedohlednu, vstup jsme raději zaházeli odpadní zeminou...
Rád bych Vás tedy touto cestou poprosil o názor, k čemu mohla chodba
sloužit, případně o nějaká vodítka, kde hledat další odpovědi a
informace o minulosti mlynářského cechu... Pro zajímavost ještě
dodávám, že na Líšnickém potoce, kde stojí náš mlýn, se v okruhu
několika kilometrů nacházejí ještě další dva bývalé mlýny.

Mnohokráte děkuji za odpověď i za knihu, která mne na myšlenku pátrání
po vlastní minulosti přivedla.

Dobrý den pane Sochore,
děkuji za vaše zajímavé poznatky. Mlynářství je skutečně pozoruhodné řemeslo s dávnou tradicí, opředené spoustou legend, mýtů a pověr. O českých mlýnech vyšlo nedávno celá mnohadílná edice knih (jmenuje se to přímo "České mlýny", kde je mlýn za mlýnem popisován a zachycena jeho historie podle jednotlivých regiónů. Na jméno autora si nemohu vzpomenout, ale najde se to na internetu, když si české mlýny zadáte do vyhledávače. Na vysychání květin uprostřed mlýnského kamene nemusí být nic magického, je to patrně dáno strukturou pískovce, z něhož je kámen vyroben, a který květinám odsává a odpařuje vodu, takže vysychají.
Odhalení podzemní štoly nedaleko vašeho mlýna je velmi zajímavé. Mohlo by jít o nějakou starou stoku, která sloužívala k přívodu vody, nebo o opuštěný a zapomenutý středověký důl, v němž se těžila nějaká ruda, drahokamy nebo stavební kámen. Často se vodním kolem poháněly i stoupy na drcení železných rud, takže blízkost mlýna by mohla být pro tuto činnost výhodná. Některé staré mlýny mohly mít i sklepy a únikové chodby, v nichž majitel s rodinou hledal záchranu v dobách válečného ohrožení, i když to nebývá tak časté jako u měst, hradů a tvrzí. Blízké mlýny, v nichž většinou žili příbuzné rodiny, mohly být podzemními chodbami navzájem propojeny. Napadá mě také, jak daleko je od vašeho mlýna hrad Orlík? Únikové cesty z hradů vedly většinou někam do skrytého údolí a někdy vyúsťovaly v kostelní kryptě nebo ve sklepení panského mlýna.

Ma zena zakoupila Vasi knihu o demonickych pastech, tak az pojedeme opet na trijezerni slat, dame Vam vedet, muzete se skamaradit s mistnimi bludickami a prohlednete si opravdu peknou pasticku :-)

Tou Tříjezerní slatí jste mě navnadil! Co víte o bludičkách? Četl jste moji fantasy povídku Mrtvý luh, která vyšla v knížce Vzpoura mrtvých?

Bohuzel zminenou povidku jsem necetl, pokusim se to napravit. O bludickach si muzeme nekdy popovidat, u nas doma jsou navic velmi popularni, nebot nase dcera se pasovala na jejich velitelku. Na trijezerni slati opravdu obyvaji okoli vodni plochy, je tam taky par bludnych korenu, ale do tech mist se pochopitelne nesmi, neb se lokalita nachazi v N.P. To mi ale nezabranilo, abych ty strasidelne hvozdy neprozkoumal... Jednou jsem mel vsak namale a vazne jsem skoncil na okraji toho cerneho bahna. Nic moc pocit, takhle zabloudit v cernem lese. A navic cca 300 metru od cesty.

Pane Dvořák,
ne všichni tvůrci mě přesvědčí, ale Vám věřím. Dost Vašich literárních výtvorů jsem se zájmem přečetla. Povoláním jsem strojař, uznávám fyzikální veličiny, ale po včerejší noci mám strach a asi nebudu jediná. Včera večer jsem si kolempůl jedenácté v ložnici četla, když jsem úplně jasně slyšela něco velkého proběhnout pod oknem a pak kovový třesk. Bála jsemse okno otevřít, tak jsem škvíroumezi žaluziemi zkoumala stopy. Nic tam nebylo.
Ráno jsem prohlížela sníh znovu a i za sousedovic hradbou. Nic. Kolem deváté, zamňoukala naš kočka nepřirozeně hlubokým hlasem a s naježeným ocasem se odešla z bytu do suterénu, kam nikdy dobrovolně nechce. Je vykastrovaná, tak to asi s kočičími zálety nic společného nemá. Odpoledně jsem se dozvěděla o jedné paní, která cca 7 km od nás slyšela v noci totéž. Bojím se.

Vaše příhoda je zajímavá, působí znepokojivě, ale myslím, že bát se nemusíte, pokud ten zvláštní jev nesouvisí s dalšími problémy ve vašem osobním životě a s nějakými vašimi psychickými krizemi. Ale i v tom případě by šlo situaci řešit takzvaným "uzemněním energie" (kovové spirály a podobné vodiče) a zklidněním mysli upnutím k pozitivním prvkům vašeho života a k nějaké ochranné autoritě. Ale ve vašem případě (zvlášť, když něco podobného slyšela i žena v sousední obci) by mohlo jít o takzvaného "zvukového fantóma". Jde o zvuk, který se za určitých atmosférických podmínek odráží a šíří podél předělů mezi chladným a teplým vzduchem až do značných vzdáleností, ale na náhodného posluchaře zapůsobí, jako by se ozval těsně vedle něj. Podobné případy uvádím ve svých knihách, například proslulé neviditelné kočáry, psí smečky nebo loveckou honbu, jejíž zvuky se šíří lesem, ale nikdo není vidět. Také chování kocoura může souviset se změnami zemského magnetického pole a s meterologickou situací, protože zvířata jsou na tyto podněty mnohem citlivější než člověk.
Snad vám můj pokus o vysvětlení pomůže, abyste nepropadala zbytečnému strachu.

Pane Dvořák, děkuji za Vaše vysvětlení i za Váš čas.
Byla jsem z toho docela rozhozená, i když žádnými fobiemi netrpím.
V noci na dnešek se už nic podobného neopakovalo, ale rozhodla jsem se namontovat na sklepní okénko pod mojí ložnicí kovovou mříž s levotočivou spirálou. Mám je v tom správném rozměru jako vzorky pro zamýšlenou zakázkovou kovovýrobu.
Jen nevím, odkud se levotočivost počítá. Od středu nebo od vnějšího oblouku? Na obrázcích artefaktů bývají oba vzory.
Ještě včera večer jsem se dozvěděla, že při stavbě inženýrských sítí pro novou ulici nedaleko od nás, objevili a opět skryli jakési dávné pohřebiště. Bydlíme v Cerhovicích, na konci třicetileté války tu ve velkém zabíjela morová epidemie.
V nedalekém Komárově byly oběti pochovány na vrchu Chlum, ale v souvislosti s morem v Cerhovicích historické prameny lokalitu neuvádějí.

Tak vy bydlíte v Cerhovicích? Tak to je pro mne ještě zajímavější! Právě v Cerhovicích zažili moji prarodiče, kteří bydleli někdy kolem roku 1930 v podnájmu v domku při plzeňské silnici, kde se říkávalo U Křesadlů, příhodu s lomozícím duchem. Slýchávali kroky v přesíňce a pak něco šmátralo po dveřích, jako by to hledalo kliku. Působilo to děsivě. A když odvážný děda prudce otevřel dveře, na chodbě nic nebylo! Ty zvuky se opakovaly vždy celou zimu, hlavně navečer, když bylo venku vlhko a mlhavo. Časem si na ně zvykli, ale přesto se jim ulevilo, když se pak přestěhovali do vlastního domku. A tam se také tradovalo, že na tom místě býval hřbitov a snad kdysi i rybníček. Cerhovice vůbec stojí na vodních pramenech, stahujících se z Třenické hory, kdysi tam bývaly významné železité lázně. O tom moru existuje zajímavá pověst (všechny ty příběhy uvádím ve své sbírce pověstí z Berounska "Putování bájnou krajinou"). Oběti moru byli údajně pohřbívány za obcí u potoka, kde se říká V Brodcích. Nevím, jak to tam vypadá dnes, dálnice úplně změnila charakter krajiny, ale býval tam u můstku přes potok rybníček a nad ním stará lípa, pod níž býval křížek. Tam měly být ty oběti pohřbeny. Pohřebiště nalézaná ve vsi se zřejmě týkají mnohem starších období. Zaručeně musel být původně hřbitov na náměstí kolem kostela, to bývalo ve středověku běžné.

Četla jsem od Vás knihu !Utajené dějiny Čech" a "Putování bájnou krajinou" také. Moje sestra Mirka má snad všechny knihy, které jste napsal, Právě ona mi říkala,že bychom se měli znát, protože jste jezdíval do Cerhovic na prázdniny.
Rybníček u lípy v Brodcích si nepamatuji. Jen koupaliště, které je tam možná tak od roku 1968.Jako děti jsme tam chodili v létě plavat, v zimě bruslit a v koruně lípy jsme měli posed po celý rok.Dnes je okolí koupalište místem, kde nevydržím v klidu relaxovat. Jakoby mě cosi táhlo domů.
Podobně je to na místě staré školky v parku vedle hřiště.
Lípa s křížkem stoji dodnes, jen od ní ve směru k silnici vznikla nová zástavba a ohyzdné monstrum centrálních skladů fy. Lidl. Dálnice však městečko změnila jednoznačně k lepšímu.