VÁŽENÍ ČTENÁŘI

dobry vecer pane Dvoraku kdysi jsem si cetl magazin 2000 a tam byl pribeh zeny, jez chodila kazdorocne, se svou kamaradkou na houby, do nedalekeho lesa ktery znala jako svoje boty.pote se ji stalo neco "neuveritelneho"les ktery znala tolik let se vyparil a pred ni se objevylo anticke mesto,chramy se sloupovym atd tento jev zpusobil ze se zena jakkoliv chtela nemohla pohnout,byla jakoby primrzla k teto scenerii pote co se jiste dostala na prah jine dimenze najednou k ni pristoupila postava v cerne kapi a vystricali ji doslova do "naseho sveta"zena se opet ocitla v tomtez lese v nemz byla s kamaradkou,s tohoto pribehu me zamrazilo a chtel bych se vas zeptat pane dvoraku jestli ho nahodou neznate autora tohoto clanku bohuzel neznam,jinak ale myslim ze by to mel byt pan Vladimir Cervinka, nebo Jan Toth.postava jez vstrcila zenu byla podle popisu totozna s tou z reportaze Stanislava Motla z Jihlavskeho podzemi.

Zdravím vás, Zdenku! Tyhle případy jsou dost časté, častější, než by se na první pohled zdálo. Nevím, kterého místa se uvedený příběh týká, ale znám jiné příběhy o setkáních s "branami, které vedou jinam", do jiné dimenze.Věnuji jim podrobnou kapitolu ve své knize "DÉMONICKÉ PASTI".

dobry den pane Dvoraku rad bych se vas zeptal na jednu zajimavou otazku,jak je to s existenci paralernich svetu,ci jinych dimenzi prominte mi, alekdyz se o tom s nekym bavim tak si myslej o me ze jsem cvok. neco ale lidem unika a nechtej si to nikdy pripustit, ze tzy svety existuji. jsou dokazani vsemi astrofzyikzy o nichy jsem kdysi cetl vase knihy se mi ctou jednim dechem a obzvlast jste me potesil knihou Demonicke pasti s ktere me az mrazilo v zadech jste snad jediny autor ktery se o tuto problematiku zabyva a ja vam preju at mate uspechy ve vyzkumech dale.jeste bych se chtel zeptat jak se vubec tyto svety s nasi realitou muzou prolnout. prieji vam hodne dobreho do dalsich publikacnich cinosti, a na shledanou

Vesmír má mnoho "vrstev", z nichž některé se prolínají a jiné se navzájem vylučují. Je to dáno pohybem energií, z nichž jenom některé můžeme vnímat. I vědeckými přístroji lze měřit jenom to, co známe. Něco neznámého nelze změřit, protože o tom nevíme! Naše smysly vnímají jenom to, co je pro naši existenci užitečné nebo bezprostředně nebezpečné. Kdybychom třeba mohli vidět všechny vlnové délky světla, tak bychom se zbláznili z toho pestrobarevného ohňostroje záblesků - a žádný z předmětů by pro nás neměl bezpečný tvar, na který bychom se mohli spolehnout, všechno by vypadalo, jako když je to tekuté a neustále se to přelévá z místa na místo.
Bytost existující v dimenzi jiných vlnových délek by tedy viděla úplně jiný svět než my. Občas se ovšem může stát, že paralelní dimenze se protnou na stejné vlnové délce a na okamžik něco přejde z jedné reality do druhé. Ta problematika je velmi složitá, ale zjednodušeně by se ten princip asi dal takto popsat.

Velice mě zaujal neznámý menhir, vyfotografovaný panem Karlem Šlajsnou. Je to skutečně menhir, nebo novodobý pomníček? Na fotografii se mi nepodařilo vyluštit, co je napsáno na té tabulce na kameni. Můžete to tlumočit?

Pane Pavle, stejná věc zajímala i mne. Pan Šlajsna mi obratem poslal mailem text z tabulky. Zde je:

"Kde stál zase stojí
svobodný lid
na svobodné půdě"

Podle toho bych soudil, že kámen mohl být umístěn až po roce 1945, po odsunu Němců. Ale kdo ví, jestli nebyl využit starší kámen. Nebo přemístěn z jiného místa? Přivítám další názory k tomuto tématu.

Dobry den pane Dvorak rad si ctu ve vasich knihach,jelikoz se take,ale jen amatersky zajimam o zahady chtel bych se vas zeptat jestli se jiz objasnila ta udalost z jihlavskeho podzemi kdy Stanislav Motl natocil tu zahadnou postavu na te stene ktera se pohybovala a on stoho jak bylo vydet bzl docela v soku, myslite si ze mohlo jit v te chvili k prolnuti nasi dimenze z jinou paralerni? jak je znamo naciste byli posedli okultismem a vsemi tajnymi vedamy,v Jihlavskem podzemi za valky se udajne objevila skupinka tibetanu s prislusniky Algemeine SS.Tehda slo o nalezeni vstupu do rise Agharta i za cenu "vysokych obeti".Ono je podivne ze se tito Tibetane objevily i v jiz vypalenych lidicich,je to zajimava a mraziva teorie ze co se tyce Lidic ze se staly obeti jen proto aby naciste otevrely "branu jinam"Dekuji vam za tak ctive knihy za kterymi stoji spousta tvrde a narocne prace,preji vam hodne zdaru pri dalsich hledanich a tesim se na dalsi zahadologicke publikace.

Těší mě, Zdenku, že se vám moje knihy líbí. Je to náhoda, ale zrovna tento týden v pondělí jsem se po letech opět setkal se Stanislavem Motlem. Bylo to v souvislosti s natáčením pořadu Všechnopárty, kam nás moderátor Karel Šíp oba pozval jako své hosty. Samozřejmě, že se Motla také ptal na jihlavské podzemí! Dodnes si Standa nedovede ten zvláštní jev nijak racionálně vysvětlit. Na zeď se prostě promítl stín, který se podobal bytosti ve středověké přilbě. Ale Motl měl přitom zvláštní pocity. Těsně předtím, když krátce usnul, se mu zdály velice zvláštní, znepokojivé sny. Je pravda, že nacisté natřeli část chodby svítivou zelenou barvou a něco v jihlavském podzemí budovali: údajně protiletecké kryty a tajné dílny. O Tibeťanech nevím. Zato vím, že jedna z chodeb ústí do parku nedaleko zámečku Heulos, ve kterém dnes sídlí policejní škola (náhoda?). Bylo to magické středisko Hitlerjugend, dodnes jsou tam ve výzdobě budovy tajemné runy a symboly. Pamětníci hovoří o pochodňových průvodech a mrazivých chorálech, zaznívajících za nocí ze zámečku a přilehlého parku. Také pamětníci vzpomínají na jezírko, které po válce jako kluci objevili v jihlavských chodbách. Kolem té nádrže se povalovaly kousky podivné zelené umělé hmoty, vypadaly jako kamínky. A byly tam prý nějaké šachtičky, ze kterých vycházela namodralá záře. Tohle místo se od těch dob už nepodařilo najít. Kdo ví, jestli za minulého režimu, kdy bylo podzemí uzavřeno, tam naše tajné služby nepokračovaly v pátrání? Nejsou některé vstupy zazděny? Je zajímavé, že geologický radar na jednom místě ukazoval dutinu, ale když se tam vrtalo, naráželo se jen na kompaktní horninu. Záhada tedy trvá...

Ještě bych vás, Zdenku, chtěl upozornit, že nedávno vyšla kniha od Stanislava Motla, kde popisuje své zážitky při setkání se záhadami jihlavského podzemí.

Dobrý den, navštívil jsem vaše internetové stránky (vlastně se ptám sám sebe proč jsem je nenašel už dřív) a v sekci "příběhy čtenářů" jsem narazil na povídku, která se jmenuje: V lese žijí příšery. Zaujal mne její obsah. V jejím popisu jste psal, že autor čerpal z určitých skutečných událostí. a tak bych se rád zeptal zda se mezi ně počítá i tahle:

Jednalo se o osmnáctiletou Anetu Chrastinovou, která byla osmnáctého srpna v lese nalezena mrtvá. Smrt ohlásili její čtyři kamarádi – sedmnáctiletý Petr Světlík, osmnáctiletá dvojčata Radim a Richard Matýsovi a dvacetiletý Hugo Jeřábek. Podle svědectví bratrů Matýsových, kteří měli být s Chrastinovou vzdálení příbuzní, se jim kolem půlnoci dívčina měla ztratit. Našli ji až po delším hledání mrtvou pod jakýmsi lesním srázem. Oficiální příčina jejího skonu byl zlomený vaz po pádu ze srázu, vyšetřovatelům se však nezdály podivné, tržnězhmožděné rány na jejím těle, které si nebyly schopni oni, ani soudní lékař nijak vysvětlit, a které svým rozsahem a intenzitou rozhodně nevypadaly na zranění větvemi. Vyslýchání čtyřech chlapců, kteří svorně opakovali jednu a tu samou výpověď, a sice že jeli do lesa jen tábořit a kamarádka se jim ztratila, nikam nevedlo. U nejstaršího Jeřábka, o kterém se spekulovalo, že měl s Anetou Chrastinovou milostný poměr (což rázně odmítl) se prý vyšetřovatel pozastavil nad „sklony k uctívání satanismu a dalších zvláštních filozofií“. Všichni čtyři rovněž odmítali to, že by přijeli do lesa provozovat jakési rituály černé magie.

Proč se na to ptám? No, již delší dobu se zajímám o různé záhady a jevy. Ať už je to duchařina, nebo kryptozoologie, sny a jiné. A zhruba před rokem se mi zdál jistý znepokojivý sen, vlastně znepokojivý začal být až po přečtení výše zmíněné povídky, vím že může jít jen o pouhou shodu náhod, ale potřebuji mít jistotu a sám pravdu zjistím jen těžko. Kdybych alespoň znal jméno lesa nebo vesnice, která se u něj nachází, to však autor neuvedl. Obracím se na vás protože doufám, že by jste mohl mít větší štěstí a věděl o tom místě víc, třeba jste někde něco četl nebo zaslechl. Nebudu si hrát na něco co nejsem, je mi šestnáct a vím že mi nejspíš nevěříte (kdybych vám řekl co přesně se mi zdálo nejspíš by jste mi nevěřil vůbec) ale už mi na tom nezáleží, já prostě chci vědět, zda to byl vážně jen sen nebo něco co se blížilo skutečnosti.

Předem děkuji za odpověď a za vaši trpělivost.