VÁŽENÍ ČTENÁŘI

dobrý den moc se mi líbí vase knihy, a proto bych se chtel zeptat na ten pojem jina realita jine svety svety za zrcadlem atd. jedna se o pojem tak trosku z astrofyziky paralerni vesmir jsou pripady a jsou dokonce dokazane ze se lide pred svimi blizkými doslova vyparilly, myslite si pane dvorak ze by se mohlo jednat o tyto paralerni dimenze? v nasich povestech je to branama do jiných svetu docela preplneno a to vim diky vam a vasim vyzkumum preji vam do dalsiho badani hodne stesti a doufam ze nas ctenare obdarite dalsim zahadologickým klenotem

Těší mě, ze se vám moje knihy líbí. A těch záhadných "bránách jinam" píšu ve své knize DÉMONICKÉ PASTI. Paralelní světy jsou matematicky dokázané, ovšem možnost vstoupit do jiné dimenze je těžko dokazatelná. Ve své knize uvádím několik případů, kdy se lidé záhadně ztratili a po dlouhém čase opět objevili. Ovšem velkou roli tu hraje psychika, smyslové klamy a další přírodní fenomény, takže prokazatelnost těch jevů je dost obtížná.

Opět zdravím.
Já jsem se nad tím docela dost zamýšlela, a v mých, no řekněme přehnaných přestavách.. to vypadá tak, že se můžu každou chvílí někam "vypařit", z čehož mám docela strach. Nebo že může zmizet někdo z mých blízkých... Dá se tomu nějak předcházet? A když už tak jak se vrátit zpátky?
Jo, ještě jsem kdysi někde četla o tom, že i u nás se objevili jakési bytosti ze zřejmě jiné dimenze (pamatuju si že to bylo někde v lese... ty děti byly modré nebo zelené, fakt přesně nevím) je víc takovýhdle případů, že se prostě odnikud vynoří jiné bytosti...?

Zelené děti se objevily v Anglii ve středověku. O tomhle příběhu a mnoha dalších píšu ve své knížce Démonické pasti. Mohu vás uklidnit, k přechodu do jiné dimenze dochází velmi výjimečně. Je to tak pravděpodobné, jako že vás postihne z ničeho nic duševní choroba. Stát se to může, ale ve většině případů se to nestává. Musí nastat situace, kdy se člověk v určitém duševním rozpoložení a naladění ocitne na určitém přesném místě, kde právě v té chvíli dojde k dočasnému protnutí zemských a kosmických energií.

dobry vecer chtel bych se vas zeptat pane dvoraku co si myslite o tajemne knize necronomicon rika se ze je normalnimu smrtelnikovi zapovezena a je tedy alespon si to myslim velmi nebezpecna obsahuje magicke formule pro vyvolani predbabylonskych netvoru a zrud jenz existovali jeste pred stvorenim sveta v necem me to pripomina vase pribehy z utajenych dejin cech a z vasich dalsich knih ktere prectu za jeden den co si vy myslite osobne o knize necronomicon myslim ten pravy necronomicon sepsany silenym arabem al alhazredem me osobne z toho jde mraz po zadech aby se nejaka takova kniha dostala do nepovolanych rukou preji vam abyste mel hodne dalsich knih a hodne zdravi a chuti do dalsiho zahadologickeho materialu

Kniha Necronomicon vznikla ve fantazii amerického spisovatele hororů Lawecrafta. Ve skutečnosti neexistuje, je to předmět z románu. Ale je pravda, že autor se inspiroval některými středověkými magickými knihami, které jsou plné temných zaklínadel a záhadných obrázků. Jedna z nich, sepsaná v 18. století v Pokrkonoší, vyšla nedávno v esoterickém nakladatelství. Říkalo se jim "grimoáry". Známé byly lidové knihy zaklínadel zvané Kryštofky, podle sv. Kryštofa, jenž je považován za patrona čarodějů. V nich byly hlavně návody, jak hledat s pomocí duchů poklady.

Dobrý den,
přečetla jsem si Vaší knihu "Démonické pasti" a rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o několik zážitků. Jeden se stal mě a dva mému otci. Začněmě těmi jeho.
Bylo to někdy před 30 lety,měl ještě před vojnou a vracel se z Prahy domů. Byl listopad a stmívalo se brzy, navíc byla mlha. Jel na motorce, a najednou dojel k nějakému rozcestí, které nepoznával. Zdálo se mu to divné, protože tamní okolí znal. Pokračoval pořád dál, vidět bylo hůř a hůř, a nakonec dojel na dvůr nějakého statku. Svítilo tam několik oken. Chtěl vědět, kde je, tak zavolal, zda tam někdo není. Žádná odpověď, ale po chvíli se otevřely dveře a otec viděl, že tam někdo stojí. Pozdravil toho ve dveřích - ale žádná odpověď. Zdálo se mu to divné a tak odjel. Když měl za několik let po vojně, jel se do těch míst podívat, ale nikde nebylo rozcestí nebo statek. Je možné že se dostal do jiného času?
Druhý zážitek - když jsem byla malá, někdy před 15 lety, jsme koupili chalupu na vesnici. Postupem času jsme jí celou přebudovali. Ale ještě, když přestavěná nebyla, cítil táta, že tam s ním někdo je - i když tam třeba trávil víkend sám. Na duchy nevěří, ale zdálo se mu to divné. Pak jsem to někomu vyprávěla, a dotyčný odpověděl, že to byl astrální otisk lidí, co tam dřív bydleli, žili a umírali. Teď je dům přestavěný a táta říká, že už tam nikoho neznámého necítí.

A teď já. Aby bylo jasno, bydlíme v paneláku, který byl nový, když jsme se do něj nastěhovali. Nebydlíme tedy v žádném domě hrůzy. Když jsem byla malé dítě, a byla tma a já byla v posteli, všimla jsem si malého světlejšího místa na zdi. Tenkrát jsem si řekla, že je to bludička nebo světluška. Později jsem to několikrát viděla zase, a naposledy někdy loni. Divné je, že když se na to světýlko dívám, jakoby se rozostřuje, prostě není tak dobře vidět, jako když ho sleduji periferním pohledem. Nehýbe se. Trochu se bojím, ale ne moc. Nevíte, co by to mohlo být?
Děkuji Vám a přeju hezký den.
Iva Š.

Děkuji, Ivo, za váš příspěvek, to jsou velmi zajímavé příhody. Zjevení v mlze jsou doložena mnohokrát a v různých dobách. Dají se možná vysvětlit ztrátou orientace, takže člověk je vnitřně přesvědčen o tom, že je někde úplně jinde, než ve skutečnosti je. Ale přesto se může, právě kvůli znemožnění funkce jeho běžných smyslů, před ním náhodně otevřít nějaká další dimenze prostoru.
Pociťování energií, které se projevují jako neviditelná přítomnost cizí bytosti v domě či na určitém místě v přírodě, se projevuje poměrně častěji. Schopnost vnímat ji, má patrně každý člověk, ale někdo tomu prostě nevěnuje pozornost, kdežto jiný je citlivější. Labilnější jedince to může dokonce psychicky rozhodit. Mohou to být, jak píšete, otisky dávných událostí a lidí, kteří na tom místě pobývali, ale také zcela přírodní fenomény, různé "bludné proudy" elektromegnetické, radiační či plazmatické povahy, které vcházejí do kontaktu s "biopolem" našeho mozku a které si kdysi člověk polidšťoval tím, že je nazýval duchy a démony.
Vaše světýlko na zdi je také velmi zajímavý jev, který může mít několik vysvětlení. Nejspíš by mohlo jít o nějaký odraz měsíčního světla či jiného osvětlení od nějakého lesklého bodu venku před oknem (mnohdy stačí skleněný střep v trávě!), který je vrhán na zeď vašeho pokoje podobně jako známá "zrcadlová prasátka". Mohlo by jít také o nějakou vaši oční vadu (to by se ovšem projevovalo ve tmě či šeru i na jiných místech a ne pouze v jednom pokoji!). Světélkující výtrusy plísně by se na zdi také mohly objevit, ale ty nikdy nezáří tak výrazně a bod by nebyl tak malý, šlo by o několik nepravidelných skvrn. A pak ovšem je i tady možnost jevu, jenž zůstává mimo jednoduché racionální vysvětlení. Můžete třeba nějak vnímat průnik nějaké energetické linie, která vede vaším domem (takzvaná geopatogenní zóna). Také mě napadlo, že když se jedná o panelový dům, mohla být do materiálu panelu přimísena nějaká světélkující hmota (vzpomeňme na průšvih s panely, k jejichž výrobě byla používána odpadová drť nasycená radioaktivním radonem). Mohlo by jít i o nějakou hmotu na bázi fosforu, jenž po ozáření po dlouho dobu vyzařuje zachycené světlo.

jAKO NOVINKU ZDE OTVÍRÁM MOŽNOST PRO SVÉ ČTENÁŘE, ABY SE S NÁMI PODĚLILI O SVÉ PODIVNÉ, ZÁHADNÉ ČI PŘÍMO DĚSIVÉ ZÁŽITKY. MNOHÉ Z TĚCHTO POSTŘEHŮ JSOU PRO MNE VELMI UŽITEČNÉ A INSPIRUJÍ MĚ PŘI PSANÍ DALŠÍCH KNIH. PŘEDEM ZA VAŠE HISTORKY A NÁMĚTY DĚKUJI.

znam vas mam od vas i podepsanne knihi ale co jsme zazili na velize,,,tu tajemnou horu mi nikdo uz bedny nevymaze,,,pozdravujte timto p.ucitelky karovou a p.perglerovou piste dal...dal.......